Začneme od začátku, tedy jak vůbec se stát rybářem. Ne profesionálem, prostě rybářem jen tak. Proč? Inu to je otázka, na kterou odpovím známým příslovím. Chceš-li být šťasten hodinu – opij se. Chceš-li být šťasten tři dny – ožeň se. Chceš-li být šťasten celý život – staň se rybářem. Hezké že?
Nu, ale pojďme k věci. Základem je rybářský lístek. A protože lov ryb vyžaduje pevné nervy, připravte se již nyní, neb i zde vládne duch byrokrata.
Musíte nejprve navštívit nějako rybářskou organizaci. Tam by vám měli sdělit vše potřebné. Tedy hlavně ceny. Zápisné, členský příspěvek, cena za případné neodpracované brigády atd. atd. Pokud vás to neodradí, tak zde budete také absolvovat MO školení zájemců o svůj první rybářský lístek. Zde, stejně jako u myslivců, obdržíte osvědčení, se kterým půjdete na další úřad. Nemyslete si že vám hned lístek dají. Tak možná do tramvaje, a ještě použitý. Čeká vás opět vypisování lejster a pak, až zase zaplatíte, obdržíte kýženou věc.
Hurá a jde se chytat! Radujete se. Ne, ne, kdepak, nic takového, ještě si musíte pořídit povolenku. A zaplatit samozřejmě.
Povolenek je spousta druhů, takže si můžete vybrat, no a pokud již máte nakoupeno „technické zázemí“, můžete se začít chystat.
Již nyní máte spočítáno, že vás kapr na Vánoce vyjde zhruba na pět tisíc, pokud ovšem nepočítáte nářadí. Tedy pruty a všechno další. Vezírek, návnady, držáky prutů, lahev s alkoholem na oslavu a tak dále. A můžete vyrazit, a konečně začít chytat ryby.
Asi zde čekáte návod, jak na ně. Nečekejte. Nečekejte, ale ptejte se těch zkušenějších. A věřte, že vám dá každý skoro jinou odpověď. Každý rybář ví své, a ne nadarmo existuje, stejně jako myslivecká tak i rybářská latina. Proto musíte sami zkoušet všechny ty rady, experimentovat, a hlavně být trpělivý. Tak jako já. Moje první ulovená ryba byla tak velká, že jen její fotka vážila dvě kila. Fakt. Nelžu. Mnoho štěstí.
